Jaká odměna náleží za magnetické léčení?

Léčení zářením – osobním magnetismem, je jako každý duchovní úkon především splněním. Má však býti i pozemsky ohodnoceno, i když hrubohmotnými prostředky je lze nesnadno měřiti.

Léčený má za úkol léčení zaplatit. Nemoc vznikla přece jeho vinou a nemůže očekávat, že by ji měl za něj někdo odčiňovati svým časem a schopnostmi. Je jeho věcí, chce-li býti opět zdráv. Odměna nejsou nutně jen peníze. Ty jsou sice prostředkem k pozemskému životu a musí býti brány v úvahu, ale odměnou nad to je radost vyléčeného a jeho upřímný i nevyslovený dík. To jsou hodnoty cennější, provázející člověka i za pozemský život, kdežto peníze platí pouze na zemi.

Magnetický léčitel má proto konati službu léčení z lásky k věci, jíž slouží. Tam, kde by jej chtěl někdo využívat, má však býti opatrným. Musí chrániti dar před znesvěcením a zneužitím. Kdo jej neoceňuje, pro toho není!

Upřímný dík chudobného je sice odměnou, nikdo však není zpravidla tak chudý, aby nemohl za tuto pomoc pro své osobní zdraví nalézti i nějakou pozemskou úhradu. Každá práce má býti vhodně ohodnocena. Proč by činnost na základě duchovního daru měla býti ceněna méně než práce na základě školského vzdělání nebo pozemské obratnosti i pohotovosti? Což duchovní dar nevyžaduje více soustředění, více prožívání, učení se a na konec odpovědnosti než jakékoliv povolání jiné?

Spisovatel Abd-ru-shin ve své vzácné knize “Ve světle Pravdy” o tom praví:

„Stejně je tomu se zvláštními dary takových sil, které slouží k uzdravování různých nemocí, nebo s podobnými požehnanými schopnostmi. Lidé předpokládají nejnaivnějším, nebo správněji nejdrzejším způsobem, že tyto schopnosti jim mají býti dávány k dispozici zdarma, protože prý také z duchovna byly uděleny jako zvláštní dar. Jde to dokonce tak daleko, že mnozí lidé ještě očekávají, že jim bude projevena zvláštní vděčnost za to, že se “blahosklonně snížili” a ve veliké tísni použili pro sebe pomoci takového druhu. Takoví lidé musí býti vyloučeni z veškerého přispění, i kdyby to bylo to jediné, co by jim ještě mohlo pomoci. Lidé nadaní těmito dary měli by se však sami nejdříve naučit odhadovat výše svůj Boží dar, aby se tak neházely opět perly sviním. K poskytnutí opravdové pomoci je jim zapotřebí mnohem více tělesné a jemnohmotné síly, stejně jako času, než právníkovi k jeho nejlepší obhajovací řeči, nebo lékaři při černých návštěvách nemocných, či malíři při namalování obrazu. Nikomu by nenapadlo, aby požadoval po právníkovi, lékaři nebo malíři bezplatnou činnost. A přece dobrá chápavost, kterou potřebují ke svému zaměstnání, je také pouze “Božím darem” a ničím jiným. Odvrhněte konečně tento žebrácký šat a ukažte se v rouchu, které vám přísluší.“